Nejčastější chyby ve výcviku psa
Kolikrát jste již slyšeli věty typu „Můj pes není na výcvik dost chytrý.", „Jeho to prostě nebaví, tak necvičíme." a podobně? Nebo si to dokonce myslíte o svém chlupáči? Pravdou je, že žádný z nich není hloupý, ani nechápavý. Většinou je pes neposlušný kvůli základním chybám majitele, kterých se dá tak jednoduše zbavit.
Dobře, smíš, ale jen jednou!
Pořídili jste si psa a dohodli se, že nesmí do postele. Po pár dnech máte dobrou náladu, tak uděláte výjimku a pustíte chlupáče pod peřinu. Další den už je však postel znovu zakázaným územím. A chudák pes netuší, co je zakázané, co povolené a proč se na něj zlobíte.
Stejnou chybu dělá mnoho lidí i při výcviku. Dáte-li například povel "Ke mně", pes přiběhne, ale jakmile se přiblíží, ztratí o vás zájem, musíte ho opravit. Pokud mu neúplné provedení prominete a necháte ho běžet, pes si zafixuje, že neudělal nic špatně a později bude takové chování opakovat. Navíc se bude velmi divit, když po něm příště budete vyžadovat vzorové přivolání, minule to přece nebylo potřeba!
Hodný...
Převážně začínající pejskaři nevědomky zapomínají na dostatečnou pochvalu. Nestačí jen neutrálně říct: "Šikovný.". Musíte dát najevo radost z toho, že pejsek povel zvládl, klidně ze sebe trochu udělat šaška. Jásejte, smějte se, tleskejte. Místo nevýrazné slovní pochvaly vesele říkejte: "To je pašák! Jé, to je šikovný pejsek, ták je Rexík, to je onó!". Pomazlete psa, hoďte mu oblíbený balonek, přetahujte se o hračku... Stejně tak odměna pomocí pamlsku je důležitá. Motivace psa bude rozhodně jiná, když mu místo obyčejné granulky nabídnete kousek párku.
Tak dělej!
Milujete tenis, fotbal, rádi si čtete, vaříte, zkrátka máte nějaký koníček? Přesto určitě znáte okamžiky, kdy jste unavení, naštvaní z práce a na vaši oblíbenou aktivitu nemáte ani pomyšlení a vůbec by vás nebavila. Stejně tak pes vždy nemusí mít chuť do cvičení. Místo radostného přibíhání za vámi se loudá, popotahujete ho za vodítko, nebo ho bavilo jen prvních pět minut výcviku a dál už si vás vůbec nevšímá. Někdy pomůže lepší motivace, o níž jsem se zmínila v předchozím bodě, někdy je lepší trénink odložit a psa nenutit, přestože vám se zrovna trénovat chce. Většinou byste stejně docílili jen toho, že mu povely zprotivíte.
Tisíc a jeden povel
Pokud po psovi chci konkrétní povel, měla bych ho vyslovit jen jednou, poté má následovat provedení cviku. Jestliže zavolám "Ke mně" a nic se neděje, nemá cenu volat to samé ještě desetkrát. Pes by to pochopil tak, že není důležité přijít hned napoprvé, páníček to bude zkoušet znovu, tak je na něm, kdy poslechne. Lepší je v takovou chvíli psa zaujmout, začít od něj odbíhat, mávat rukama, nalákat ho na hračku... A vrátit se v trénování povelu o kus zpět, aby ho příště provedl bezchybně.
Výcvik je matematika
Když jste přišli do první třídy, určitě jste hned nezačali počítáním kvadratických rovnic. Nejdřív jste si řekli, že jedna plus jedna se rovná dvě a na to později navazovali. A proto nemůžete čekat, že po první hodině na cvičáku budete mít psa schopného složit zkoušky poslušnosti.
Pokud chcete chlupáče naučit třeba aportovat, přestože to není jeho přirozená vášeň, nemůžete mu hodit míček deset metrů daleko a čekat, že ho přinese. Nejdřív musíte chválit už jen za to, že chytne balonek do pusy. Poté postupně zvyšovat nároky, v tomto případě vzdálenost hodu. Jakmile si nebude pes jistý, vraťte se o krok zpátky a cvik zjednodušte.
Vašeho psa nikdo nezná lépe než vy. Víte, jaká je jeho oblíbená hračka, jestli je to mazel, zda dá přednost párku nebo piškotku. Pravidlem číslo jedna zůstává, že výcvik musí bavit vás oba, majitele i psa. Když se vám to povede, zjistíte, jak chytrého psa doma máte.
Diskuse k článku: Nejčastější chyby ve výcviku psa
Zobrazit celou diskusiVaše fotogalerie
