Italský ohař

Popis

Italský ohař byl v zemi původu šlechtěn, držen a zdokonalován za účelem lovu převážně pernaté zvěře. Jeho úzká specializace a péče šlechtitelů jej vynesla mezi psy, kteří vynikají vrozeným pevným vystavovením, které však musí být v každém jedinci od štěněcího věku podporováno a utvrzováno. Italská lovecká šlechta si tohoto plemene vážila pro jejich vytrvalost a loveckou vášeň. Ale nad všechny ostatní lovecké klady těchto psů vyniká jemnost a citlivost nosu. Italský ohař je schopen zachytit pach zvěře na velkou vzdálenost, k čemuž mu briskně napomáhá způsob držení hlavy při lovu. Bracco italiano hledá s vysokým nosem. K tomu, aby mohla být hlava nesena vysoko a naprosto přirozeně, je pro italského ohaře ideální pohybuje-li se při hledání v klusu. Jeho klus má být razantní, rychlý s dlouhým krokem. Při pohledu na kvalitně připraveného a vedeného italského ohaře nabýváme dojmu, jako by tento ohař terénem plul, hřbet držen v jedné rovině. Při úvodním seznámení s novým terénem při zahájení hledání je braccovi povolen také cval, tolerován je i v případě, vrací-li se pes již po prověřeném terénu, klus by měl být však stále převažujícím stylem pohybu v průběhu jeho práce. Italský ohař by měl vynikat dalekým hledáním, kde máme na mysli práci do stran od lovce ve vzdálenosti 100-150m. Italský ohař bravurně, elegatně a efektně zvládá prudkou změnu směru či náhlé zastavení, které je proměněno ve vystavení zvěře. Bracco italiano je pes velice kontaktní se svým vůdcem. V jeho případě nikdy nelze mluvit o toulání. V případě že se pustí sám za zvěří, je to obvykle na viděnou a po velmi krátké době, ztratí-li zvěř z dohledu vrací se k vůdci. Toto je běžné u mladých, nezkušených a necvičených psů, kteří si takto ověřují svoje lovecké instinkty, neboť pach zvěře je základním impulsem probouzející v těchto psech loveckou vášeň.

Italští ohaři mají kvalitní předpoklady pro aportování. Štěňata italských ohařů naprosto přirozeně poznávají předměty také uchopením do mordy a jejich přenášením. Jedná-li se však o nošení a držení zhaslé zvěře, promění se štěně v dravce, který svoji kořist okamžitě zvedá a odnáší, aby se nemusel dělit. Měkké, masivní a převislé pysky jsou prvotním předpokladem proč toto plemeno má snahu vše uchopovat nejlépe na plnou mordu. Bez této fyzické dispozice by totiž jakýkoli jiný úchop a nesení aportu nebyl dostatečně efektivní. Pochopitelně budeme-li mluvit o skutečném výcviku aportu pro budoucí lovecké zkoušky a praxi, jistě později cvičitel využije osvědčené a postupné učení aportu. Ovšem bylo nutné poukázat na radost z nošení a přirozenost, která je tomuto plemeni do vínku dána v nemalé míře. Snažme se proto, pokud je to možné, tyto vlastnosti využít ve svůj prospěch i ve výcviku a vztahu k italskému ohaři. Pro plemeno italský ohař je prvořadá práce v poli, hledání drobné (nejlépe pernaté) zvěře a její vystavení. Její přinesení je jen třešničkou na dortu, kterou už italský ohař zvládne bez nesnází. Velkého uplatnění najde IO při soutěžích typu FT.

Lovecké schopnosti, nadšení a energie mohou bez problémů dovézt italského ohaře k všestrannému pracovnímu využití v našich podmínkách. Aroma pobarvené stopy je i pro bracca tak silně přitažlivá, stejně jako je i pro ostatní lovecká plemena. Jestli však očekáváte, že italský ohař půjde po nakapané barvě s nosem u země, aby jeho práce byla spolehlivá a neomylná, přesvědčí vás, že to tak zvládne i s nosem téměř 70 cm nad terénem. Téhož se můžete dočkat při výcviku na stopách s vlečenou zvěří. Obvykle tento pes půjde pod větrem a pochopitelně bude tuto stopu kopírovat a vypracovávat z několikametrové vzdálenosti od zdroje pachu. Záleží na síle větru.

Vystavení zvěře dospělého a správně výcvikem směrovaného italského ohaře je pevné a spolehlivě prokazující přítomnost zvěře. Nejedná se však o rané plemeno, jedinci tohoto italského plemene dozrávají a dospělosti dosahují až k třetímu roku života. Proto je možné, že se požadovaného loveckého výkonu a rozumové vyspělosti pro polní práci a praxi, kterou vyžadujeme, dočkáme o něco později, až po získání mnoha zkušeností. Mnohem dříve a snáz se jistě pes naučí, bude-li to cvičitel vyžadovat, disciplínám dle národních zkušebních řádů pro loveckou upotřebitelnost v českých podmínkách, ovšem i přesto doporučuji zachovat pořadí učit nejdříve práci v poli následovaný dalším učením. Cílem je utvrdit plemeno v takové práci, která je jemu vlastní a původní a vyvarovat se zlozvyků, které by pro práci v poli byly nevyhovující.

Ani italský ohař se stejně jako ostatní plemena nemůže vyhnout rozdílným požadavkům majitelů na něj kladených, i přesto, že se jedná o lovecké plemeno, bývá držen jako psí společník v rodinách a domácnostech. I přes líbivý vzhled, veselou povahu a dobráckost, však není pro začátečníka ideálním partnerem na klidné vycházky přírodou. V přírodě na volno se odmala chová naprosto přirozeně a suveréně, jak mu jeho vlohy radí a bez spolehlivého výcviku dává přednost samostatnému a zpočátku zcela překotnému hledání zvěře před povely pána. I když se nehodláme věnovat lovu s tímto plemenem, či skládat lovecké zkoušky, musíme s tímto chováním psa předem počítat. Nemějme mu to za zlé, vždyť dělá jen to co mu jeho instinkty radí a raději hledejme způsob a vhodný výcvik, jak našeho itala zabavit, zaměstnat a rozvíjejme vzájemný vztah např. v psích sportech, jejichž obliba prudce vzrůstá. To, že se ital výrazně zajímá o zvěř však ještě neznamená, že je nezvladatelný! Je to pes citlivý a vnímavý k chování a náladě pána. Vyžaduje spravedlivé a klidné vedení a výchovu. K úplně novým situacím a cizím osobám může být občas nedůvěřivý, nikdy však bázlivý! Nejen pro bracco italiano je charakteristická zvědavost a temperament. Ital patří k plemenům, která jsou snadno snášenlivá navzájem mezi sebou a jinými plemeny, žijí-li ve smečce, bezkonfliktní povahu mají vůči dětem jakéhokoli věku či ostatním druhům zvířat chovaných ve stejné domácnosti. Italský ohař jistě bude rád, bude-li sdílet útulné bydlení společně se svojí rodinou, ta však musí počítat s krátkou téměř stále línající srstí a díky utváření pysků psa i s nadměrným slintáním a odkapáváním vody po podlaze po každém napití vody.

Zdroj: www.alquantomagnificente.sk

Příspěvek zpracovala Bc. Iveta Pražáková