Italský ohař

Standard

Italský ohař

(Bracco Italiano)

Standard č. 202 / 07. 08. 98 / I

Zařazení: VII. skupina FCI, stavěcí pes-ohaři, sekce 1.1: kontinentální stavěcí pes,

s pracovní zkouškou

Země původu: Itálie

Datum zveřejnění původního platného standardu: 27.11.1989

Celkový vzhled:

je to pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patrnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy.

Důležité proporce:

délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.

Výška: kohoutková výška je stanovena hranicemi 55-67 cm.

Váha: mezi 25 - 40 kg v závislosti na kohoutkové výšce.

Zevnějšek:

Kůže: pevná, ale elastická, je jemnější na hlavě, krku, v podpaždí a na spodních partiích trupu. Viditelné sliznice musí být zbarveny v tom odstínu, který odpovídá zbarvení srsti, ale nikdy nesmí na nich být černé skvrny. Vnitřní sliznice tlamy jsou růžové u oranžových, nebo bílohnědých, často jsou skvrnité hnědě nebo světle játrově.

Srst: krátká, přiléhavá a lesklá, jemnější a hladší na hlavě, na uších, na přední straně nohou a na tlapkách.

Zbarvení:

· bílé

· bílé s plotnami různé velikosti odstínu oranžového nebo jantarového různé sytosti

· bílé s hnědými plotnami různé velikosti

· bílé stříkané světle oranžově

· bílé stříkané hnědou. U této posledně jmenované kombinace se zvláště oceňuje kovový odstín a preferuje se teplý odstín hnědé (kapucínského hábitu). Je upřednostňována pravidelná maska, ale toleruje se i její chybění.

Následující fotografie demonstrují jednotlivé existující zarvení:

Polcevera´s Garbo


Tosca di Casamassima


Ich.Izaak z Bukowego Mlyna-pevné a spolehlivé vystavení




M.Ch. Morfeo di Casamassima


M.Ch. Mose di Casamassima


Zorba di Casamassima


Ulisse di Casamassima

Hlava: je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny.

Mozková část:

Mozkovna: při pohledu z profilu má mozkovna tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol je patrný.

Obličejová část:

Nos: je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti.

Nosní partie: nosní hřbet je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý, jako poloviny délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný.

Pysky: Vepředu horní pysk který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V"; Koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný).

Čelisti/zuby: zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus.

Líce: suché.

Oči: jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti.

Uši: Jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat (obr. 1). Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně sevřené, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.

Obr. 1

Krk: je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.

Tělo:

Horní linie: profil horní linie je zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí.

Kohoutek: je dobře patrný.

Hřbet: bederní část široká, svalnatá, krátká a mírně klenutá.

Záď: záď je poměrně dlouhá (zhruba1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°.

Hrudník: široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části.

Spodní linie: spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, se mírně pozvedá v části břišní.

Ocas: silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15 - 25 cm.

Přední končetiny:

Lopatka: mohutná, dobře osvalená, dlouhá a šikmá, umožňující snadný pohyb.

Rameno: šikmé, dobře přiléhající k hrudníku.

Loket: loket se musí nacházet na vertikále spuštěné z kohoutku (špičky lopatkových kostí) na zem.

Předloktí: mohutné, správně zaúhledné, se silnou kostrou.

Nadprstí: správných proporcí, suché, správné délky, a mírně šikmé.

Přední tlapky: uzavřené, oválné, s prsty správně klenutými a sevřenými, opatřenými silnými drápy, správně postavenými na zem. Jsou zbarveny buď bíle, okrově nebo hnědě, v závislosti na barvě srsti; polštářky jsou pružné a odolné.

Zadní končetiny:

Stehna: jsou dlouhá a nedotýkají se navzájem; jsou svalnatá a jejich zadní strana je téměř rovná.

Nohy: silné.

Hlezna: široká.

Nadprstí: relativně krátké a suché.

Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako ty přední a jsou opatřeny paspárky (obr. 2), jejichž absence není považována za chybu. Dvojitý paspárek je tolerován.

Obr. 2

Pohyb:

dlouhý klus, rychlý, s razantní akcí zadních končetin, hlava je nesena vysoko s nosem vysoko neseným, stejně při vycházkách jako při lovu, nos je výše než hřbetní linie.

Chyby:

Všechny odchylky od toho, co bylo výše řečeno, musí být považovány za chyby, které budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Vylučující chyby:

· sbíhavost kraniofaciálních os (osy nosního hřbetu a mozkovny)

· dvojitý nos

· výrazný podkus, předkus

· různě zbarvené oči

· zbarvení černé, černobílé, tříbarevné, plavé, oříškové, jednobarevné, se znaky pálení.

· chybění pigmentace (albinismus)

· sliznice, kůže a srst se znaky černé barvy

· výška, vybočující o více jak 2 cm z limitu, udávaného standardem (plus i minus)

NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

správná hlava


správné linie těla

oválné oko

rozbíhavé lebeční a obličejové osy

lalok dobře rozdělený

zlom na 11obratli

hřbet se na zadku skloňuje v 30°



Zdroj: www.alquantomagnificente.sk

Příspěvek zpracovala Bc. Iveta Pražáková