Dlouhá srst se u štěňat krátkosrstých ohařů, nejen výmarských, objevovala díky předchozímu varietnímu křížení. Dlouhosrstá varianta výmarského ohaře byla ještě přibližně do roku 1900 považována za „polokrevnou" a většinou byla z chovu vyřazována. Teprve v roce 1935 byla tato varianta plnohodnotně uznána.
Dlouhosrstý výmarský ohař je stejně jako jeho krátkosrstý příbuzný především všestranným loveckým psem. Vyniká především pevným vystavováním, jako přinašeč a prací na pobarvené stopě. Díky dlouhé srsti je lépe chráněn při práci v rákosí, v krytině, hodí se do míst s drsnějším klimatem. Dlouhá srst je velmi dobře udržovatelná, není pravda, že „dlouháni" pouštějí chlupy nebo že se musí často vyčesávat. Oproti krátkosrsté variantě nemá zkrácený ocas.
V současné době je toto plemeno pořizováno i jako společenské a pořizují si ho lidé, kteří se psi nemají příliš zkušeností. Pro začátečníky mohou být potom hůře zvladatelní a díky tomu převládá názor, že výmarský ohař je oproti jiným ohařům o něco agresivnější, protože vyžaduje pevné a důsledné vedení. Jedině pak jsou výmaráci výbornými společníky nejen, na lovu ale také v rodinném životě.
To je nutné si uvědomit i v případě neloveckého využití výmaráka. Stejně jako každý jiný lovecký pes potřebuje především pohyb. V současné době je možnost spousty aktivit, které se pro toto plemeno hodí...jsou to například agility, caniscross, dogtrekking, skijöring, záchranařina apod.
I když je výmarský ohař v poslední době populární plemeno, „dlouháni" jsou v naší zemi poměrně vzácní.
Zdroj: www.vymarskyohar.net
Copyright © 2008 - 2024
Web From Pixels group
design by BORI
Navštivte také: stezka Pustevny | fotogalerie dorty | Faktura Online